úterý 10. února 2015

DĚTSKÉ HLUČIŠTĚ

Dětské pokoje...
... jsou určeny pro denní vyřádění našich dětí, 

ale hlavně pro klidný a vydatný spánek v nočních hodinách. 
Úžasné, krásné, hravé a laskavé dětství určitě souvisí se světem vlastních i sdílených dětských pokojů. 


Některé ratolesti mají nebo měly to štěstí mít takový pokoj sami pro sebe. 

Wow, vlastní pokoj, já to štěstí měla. 
Byl můj, mé království, moje přidělená plocha o luxusních 16 m2.
Byl vybaven postelí, skříní, velkým oknem na východ, starým kuchyňským stolem a starou židlí, to už takový luxus nebyl, ale já ho milovala. 
Dokonce k nějakým x-tým narozeninám jsem si mohla nadělit na stěnu obrazovou tapetu. Bylo na ní moře a palmy. A já si před ni ještě postavila zelený fikus tak, aby atmosféra byIa dokonalá. 
Vedle stálo piáno, na které jsem musela cvičit. 
Horor pro mě, horor pro sousedy. 
Nechtělo se mi. Raději jsem hrála, co jsem chtěla. 
Otevřela jsem si horní víko a poslouchala "klapot klapek klapajících" do natažených strun. To mě bavilo. 
Asi míň to bavilo souseda, který chodil do práce na směny a tak někdy přes den dospával své noční probdělé hodiny. 
Nikdy si ovšem nikdo nestěžoval...

Ale co ti, co neměli svůj vlastní pokoj? 
Určitě je více těch, kteří  musí nebo museli dětský pokoj sdílet se svými sourozenci. Sourozenci... 
nikdo si je nevybírá, prostě nám je tam někdo podstrčí a snaží se nám vštípit do hlavy: mějte se rádi, koukejte spolu vycházet a žádné rvačky, žádná rivalita, žádný hluk...
No aby to nevyznělo negativně. I na toto vše jsou jistě krásné vzpomínky. 
Večerní šuškandy, věčné války a boje o "svá území", hádky o úklid...

Milí rodiče, co proto udělat, aby byl doma klid a mír, zakopána válečná sekera a pohodová smírčí území? 

Doporučuji v případě takového sourozeneckého pokoje si vyrobit malý skromný
provozní řád“, 
který můžete rozdělit na část:

- klidovou, 
- studijní, 
- relaxační, 
herní. 

Vidíme, že tři z těchto čtyř fází jsou fáze tiché. 
Pouze jedna část herní je částí dne, kdy se od této místnosti ticho neočekává, ba naopak. 
Herní část je pro vývoj dítěte velmi důležitá a rozhodně by v ní neměly chybět hlučnější, hlasité až řvavé projevy jako radostné výkřiky, smích, dupot, skákání, halekání a jiné hlukostřelby, které jsou pro dětské emoční ego prostě potřeba.  
I když jsem teď velmi podrobně popsala, jak dokáží být dětské pokoje hlučné, přesto dispozičně nedoporučuji umisťovat je vedle hlučných místností, kterými jsou 
- koupelna a WC, 
- místnosti s kotlem (či jiným hlučným zařízením)
- vnější veřejné chodby
- kuchyně
- obývací pokoje. 
V rodinných domech bychom ještě mohli udělat chybu s umístním vedle
- garáže a dílny.
Tedy tři fáze ze čtyř a především noční klidová část mají opravdu sloužit k odpočinku a vydatnému spánku našich ratolestí. 
Doporučuji zřizovat mezi dětskými pokoji a ostatními hlučnými místnostmi tzv. hluché místnosti
Hluché místosti vytváří hlukové bariéry mezi tichými a hlučnými místnostmi. Jsou to
- komory
- spíže
- úložné prostory
- komunikační chodby vlastního bytu
- mohou to být i vestavěné skříně, ale velmi zručně a citlivě provedené 
(dilatačně oddělené a správně uložené).
 Na úložné prostory se v našich novostavbách úplně zapomíná a přitom je to právě v dětských pokojích naprosto nepostradatelný prvek. 
Pokud opravdu chcete, aby dítě spalo v klidu a bezpečí, dejte mu možnost uklízení zkrátka šidit. Nesoustřeďte se na každodenní pintlich uklízení hraček. Prostě je naházejte do komory, vestavěné skříně a nechte je tam. Ony nikam neutečou a uklidíte je společně třeba o víkendu.
Dejte dítěti možnost spát v klidném a tichém prostředí. Jen tak může být ráno svěží a připravené na každodenní povinnosti, ať je malé nebo odrostlé. 
Vždyť takový dětský pokoj nás provází od kolébky až po pubertální věk. 
Některým jedincům je dobrý až do zvuku svatebních zvonů...
Snažte se:
-  takzvaně nelepit nábytek na stěny, zbytečně tím zvyšujete riziko šíření zvuku konstrukcí,
-  pokud už chce mít nábytek „nalepený na stěny", pak doporučuji nebát se a investovat do akustických vložek a podložek ve formě pryže, pěnových polyetylénů či jiných izolací (např.minerálně vláknitého charakteru), někdy postačí i  prostá izolační lepenka,
-  pokud už  Váš dětský pokoj musí dispozičně sousedit s Vaší koupelnou, pak se vyvarujte vedení instalací v dělicí stěně a soustřeďte koupelnové zařizovací předměty co nejdál od dělicí stěny,
-    vyvarujte se instalace hlučných klimatizací, proto je výhodné dětský pokoj umisťovat na východní stranu, ranní sluníčko, odpolední stín, to v podmínkách české kotliny dostatečně postačí proti přehřátým pokojíčkům,
-  nevystavovat pokoj zbytečným hlukovým zátěžím z okolí, nenech ho sousedit s hlučnými místnostmi a to jak Vašeho bytu (domu) tak i bytů (domů) sousedních,
- pokud je to jen trochu možné, nesituujte pokoj směrem k hlavním komunikacím, příjezdovým cestám, či jiným hlučným provozům,
-  nebát se dát dětskému pokoji provozní řád, který se vyplatí především v sourozeneckých pokojích,
-  nezapomeňte naučit své děti vypínat jejich PC. A pokud jej zapomenou vypnout, udělejte to za ně. Hluk od takových zařízení je v tichém nočním prostředí velmi intenzivní a nepříjemný, 
-  také doporučuji omezit při činnosi na PC nošení sluchátek. Vy si sice odpočinete od obtěžujícího hluku linoucího se z dětského pokoje, ale vašim ratolestem to na zdraví nepřidá. Přirozené funkci uší toto nesvědčí. 
-  a v žádném případě je nenechte usínat se sluchátky na uších s tvrzením, že „chudáček malej“ bez hudby či pohádky neusne. 

Dlouhodobým nošením sluchátek se zvukovod ucpává a nedochází tak k přirozenému
odtoku maziva z ušního boltce, tím jsou naše uši více namáhány a zdravotně zatěžovány.

Možná toho na vás chci trochu moc...
Možná je pro vás tohle všechno přirozené a zdá se vám zbytečné na to upozorňovat...
Ale možná není od věci si tohle vše připomenout a zkustit alespoň pár bodů, z  výše uvedených, dodržet, 
třeba jen na pár dní,,,
,,, za zdravější prostředí vašich dětiček to stojí, že?!



Žádné komentáře:

Okomentovat